{jcomments on}V první řadě se chci omluvit za svoji neaktivitu na magu kolem Vánoc, ale snad mi prominete, když Vám řeknu, že jsem mimo jiné stříhal video letošního spotu. V následujícím článku Vám chci popsat letošní rekonstrukci, protože se v několika ohledech liší od původních návodů z roku 2012. Pokud jste jedni z těch, kteří nemají rádi text, tak si rovnou sjeďte nakonec článku, kde najdete sedminutové video. Vy ostatní čtěte dále.
Jak jistě víte již z fotek, 1/3 parku je původní verze z roku 2012. Tedy ta pravá strana s travnatým (mech to již nepřežil) gapem, vlnkou a radiusem dole + schody se zídkou, boxem a velkým účkem nahoře. Na tu jsme letos nemuseli ani sáhnout, protože nás překvapivě stále baví. Příští rok máme naplánovanou přestavbu právě této jedné třetiny, přičemž zbytek zůstane z letošní rekonstrukce. Ta byla v mnoha ohledech výjimečná – hlavně co se týče času na ní strávené. Pokud nepočítáme povrchové úpravy (broušení, lakování a malování), podařilo se nám předělat dvě třetiny spotu za neuvěřitelné tři dny. Dříve jsme se s podobnou plochou pachtili třebas i dní deset.
Oproti ostatním rokům jsme to neměli úplně promyšlené a trochu jsme improvizovali. Neměli jsme například v plánu ani rozšíření na více než čtyři metry. Ale nakonec jsme za to rádi, protože jsme mohli do parku vložit překážky, o které jsme se přeli. Ale vraťme se zpátky na začátek. Odstartovali jsme to v pátek, kdy jsme započali demolici. Při ní jsme se snažili nerozbíjet vše na malé kousky, protože velké kusy se dají snáze využít při rekonstrukci. Ostatně rozbít na menší je můžete vždy. Při rozbíjení bazénu jsem si všiml, že je postavený až příliš poctivě a pro jeho odstranění bude nutné zničit i kus boční stěny parku. V té chvíli mě napadlo, že by spot šlo ještě rozšířit o pár centimetrů a tím nacpat do nového parku další překážky. Na této fotce můžete vidět, jak vypadají vnitřnosti spotu. 🙂
Při stavění zdi jsme použili klasický portlandský směsný cement (32,5) s vodou jako v předchozích letech. Jelikož nám chyběly nějaké větší kameny, posloužili nám dobře double sety z prvního spotu (na videu to můžete vidět v 1:21). Po postavení zdi jsme postupně začli od středu připravovat hrubý tvar překážek a na levé straně podklad pro rovné plochy. Tyto postupy se nijak od zmíněného návodu neliší, takže místo jejich popisu použiju fotky.
Teď nastává velká změna. Letošní rok už jsme byli unaveni z neustálého praskání betonu po zimě a zároveň jsme chtěli trochu experimentovat a tak jsme zvolili pro finální povrch nový materiál – lepící stěrku. Tento „lepidlo-cement“ se používá například při zateplování, tedy odolává zimě. Konkrétně jsme stavěli s pomocí Basf Prince Color Z 301 DUO (červený pytel) a musím uznat, že to byla trefa do černého. Lepidlová složka totiž kromě tvrdosti zaručuje i nějakou minimální pružnost, což o samotném cementu říct nemůžeme. Při schnutí nebylo potřeba neustále polévat vodou a i po několika měsících jsme na spotě nenalezli ani malé trhliny. Samozřejmě jsme někde cenově jinde. Pytel vás vyjde asi na trojnásobek ceny pytle cementu – nějakých 200 korun. Proto jsme ho používali pouze jako finální (asi 1 cm) vrstvu, na kterou nám stačil pouze jeden pytel. Materiál není tak jemný jako cement, ale při ježdění to nepoznáte. Má ale jednu nevýhodu – špatně se s ním pracuje. Při roztírání se táhle jako sopel a při malých úpravách si můžete zničit krásnou hranu. Pokud ale tyhle neduhy přetrpíte, výsledek stojí za to. Na další fotce můžete vidět postupné potahování stěrkou od středu.
Materiál poté dlouhou dobu tuhne a teprve až po několika hodinách jsme byli schopni vyhladit hrany do dokonalé ostrosti. S těmi jsme si museli dát opravdu záležet, jelikož další nevýhoda stěrky je, že se špatně brousí. Tím, že není hladká jako cement se při broušení uvolňují malinká zrníčka a povrch hrubne. Není to tak výrazné a po zalakování to snad ani není znát, ale hrany bych rozhodně přebrušovat nedoporučoval.
Po vyschnutí stěrky a následném lehkém broušení jsme se kochali těmito obrázky:
Teď přichází další velká změna – malování. Před samotným zkoušením na spotě jsem testoval, jak se různé druhy barev chovají při přelakování lakem, který používáme na spot (LAKSIL – silikon-akrylátový lak). Zkoušel jsem drcené vodovky s lakem, tempery s lakem, akrylové barvy a podobné syntetické barvy. S podivem nejlepší vlastnosti měly tempery smíchané s menším množstvím zmíněného laku. Práce s tímto roztokem je vzhledem k jeho viskozitě obtížná, ale lepší řešení jsem nenašel. Pokud už se do něčeho podobného pustíte, snažte se používat jeden druh barvy, protože při přidání laku do smíchaných barev, má lak tendenci vytahovat jednotlivé barvy. Také se snažte pracovat rychle, protože lak schne neuvěřitelně rychle. Po zaschnutí je ale možné obrázek opatrně přelakovat, aniž by se rozpíjel.
Doufám, že Vám tyto postřehy pomohou, pokud se někdy rozhodnete něco podobného realizovat. Věřte, že vynaložené úsilí se rozhodně vrátí. Sám sem letos na spotě strávil nespočet hodin a už se nemůžu dočkat do jara, než zase odděláme plachtu a opět to roztočíme.
Teď tedy slíbené video, které zahrnuje v podstatě celý rok na spotě od ledna až do prosince. Užijte si ho a dejte nám vědět, jak se Vám líbí!
